ILLUMINAE

Název knihy:Akta  Illuminae
Autor knihy: Amie Kaufman, Jay Kristoff
Originální název knihy: Illuminae
Rok vydání originálu: 2015
Počet stran: 608
Nakladatelství: CooBoo

 

ANOTACE: Dramatický příběh o přežití, ztrátě domova a bezmoci doprovází mimořádně originální grafické zpracování dokumentů, e-mailů, vojenských zpráv a novinových článků.
Píše se rok 2575 a dvě znepřátelené korporace jsou ve válce kvůli planetě, která je stěží něčím víc než obřím kusem kamene pokrytým ledem. Obyvatele o útoku nikdo nevaroval, nikomu na nich nezáleží. Kady je nucená spojit se s bývalým přítelem Ezrou a pod nepřátelskou palbou se snaží dostat k evakuační lodi, která oba dostane do bezpečí. Jenže po celé planetě se šíří zmutovaná epidemie. Úniková flotila se snadno může stát pastí a jejich hrobem.
 

 
Illuminae pro mne byla knihou, u které jsem nevěděla, co očekávat a do čeho jdu. Nikdy jsem nebyla fanouškem sci-fi. Jak filmů, tak knih. A tato kniha je toho plná, od začátku do konce. Jak již všichni víte, kniha je psána formou emailů, lékařských a odborných zpráv, plná výstřižků, plánů lodí.. A za to jí dávám obrovské plus. Je to originální, nápadité a zkrátka jedinečné.Troufám si snad i říci, že je jedinou svého druhu. Ačkoliv má toto zpracování spoustu výhod, svým způsobem mě to hrozně odvádělo od příběhu a děje samotného.  Jedno se musí nechat. Není to kniha - ale UMĚLECKÉ DÍLO! 

Prvním (a největším problém) pro mě bylo to, že jsem se na prvních 100 stranách dokázala začíst, pořád jsem knihu odkládala a vlastně se mi do ní úplně nechtělo. Přišlo mi, že v této knize/neknize se děj rozeběhl až na posledních 200 stranách.
Na tak velkou objemnost se čte celkem rychle a sama (možná to bude tím, že spoustu stránek zabírají obrázky). I když obsahovala spousty a spousty slov, kterým jsem nerozuměla.
Pravdou je, že největší slabinou této knihy je text samotný - tam, kde jde grafika stranou, to skřípe, neklape, chrastí... Kolikrát jsem se přistihla, že se vlastně nudím a že otáčím stránky jen tak ze setrvačnosti. Ale grafické zpracování? To posouvá knihu o level výš.
Další věcí, která mě iritovala od začátku do konce bylo to, jak se autoři snažili o "teenagerovský slang". Bylo to vidět, bylo to přehnané, nedalo se tomu věřit. I to mě dost odrazovalo od otočení na další stranu. Stejně tak jak cenzura. Cenzura na každé stránce a několikrát (do prdele, proč jako?!).
Přesuňme se na chvilku k hlavním hrdinům. Kady+ Erza = Přišlo mi, že fungují jako dobrá dvojka (na to, že se rozešli). Ale myslím, že Erzo mohl dostat více prostoru, kdy měl šanci se projevit jako chlap (a ne, že jeho ex-přítelkyně za něj bude vše řešit). Každou chvilku mám v knize problém s hlavní hrdinkou. Něčím mi nesedí. A Káďa? Sedla mi naprosto dokonale.

" NEJDŘÍV PŘEŽÍT. POTOM VŠEM ŘÍCT PRAVDU." 

S tím, jak kniha postupovala, ztrácela drive, přestávala využívat toho obrovského(!!!) potenciálu, který má. A to je obrovská škoda. Další věcí, která mne vyloženě srala  byla neschopnost autorů zabít jakoukoliv postavu ( ať šlo o hlavní, či vedlejší. Nebo to úplně sebevedlejší).

Musím se přiznat. Občas jsem měla chuť knihu vzít a vyhodit z okna. A to především u rozhovoru hlavních hrdinů. Chvílemi se to opravdu nedalo zvládnout. Také se mi stávalo to, že při jednání postav jsem měla chuť vstoupit do knihy, zatřást postavě rameny, profackovat ji a rozhodnout za ni.
Já, jakožto čtenář, jsem k hrdinům nedokázala přilnout a vytvořit si k nim plnohodnotný vztah (což je pro mne při čtení velmi důležité). Chybí myšlenky, reálné emoce. Cokoliv, díky čemu by vám jakákoliv postava přirostla k srdci.
Dalším bodem je předvídatelnost - občas jsem četla a už jsem věděla, co se stane na další straně. A to není dobré.

A teď SPIRO a FOBOS. Spiro = dokonale šílený, ochranou posedlý "nadmozek", který se ke konci knihy chová více jako člověk, než jako stroj - proč?! A teď Fobos. Když přišel na řadu, bylo to (alespoň podle mého) přehnané. Zdemolovat během vteřiny celou loď?

Myslím si, že tato kniha je jen a pouze dalším obrovským boomem, který mne nezaujal.