NÁVOD NA VRAŽDU PRO HODNÉ HOLKY

 

AUTOR:Holly Jacksonová 
ŽÁNR: Literatura světová, detektivky, krimi, Thriller
DÉLKA: 368 stran 
VYDAVATELSTVÍ: 2020, Cosmopolis 
HODNOCENÍ: 5/5 ★


ANOTACE: 
Zmizela oblíbená středoškolačka, Andie Bellová. Tělo se sice nenašlo, ale policie ví, kdo je vrah. Všichni vědí, kdo je vrah! Sala Singha za vraždu přítelkyně odsoudili všichni, kromě soudu a poroty. Sal Singh totiž spáchal sebevraždu a nikdo neusiluje o očištění jeho jména. Až na Pipu Fitz-Amobiovou. Městečko rozežírá nenávist k rodině vraha, ale ona nevěří, že je vinen.
Pět let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu. Je to ale úkol, který ji může zabít. Jestliže se Pipa nemýlí a vrah je stále na svobodě, nikdo neví, kam až bude ochotný zajít, aby své tajemství zachoval. Kdosi chce totiž minulost utajit za každou cenu. A kam až dokáže zajít Pipa, aniž by zaplatila životem?

Musím přiznat, že tahle knížka byla jízda od začátku do konce. Thrillery ani detektivní příběhy mě osobně moc neberou. Ale young adult má naopak zase ráda a v mé knihovně převládají. Když mi Cosmopolis nabídlo knihu jako recenzní výtisk a já viděla spojení těchto dvou žánrů řekla jsem si, že to prostě musí být skvělé a že to zkusím. 

"Pokud pochybujete, předpokládejte vraždu."

Filipa Fitz-Amobiová je příklad typické šprtky - samé jedničky, učením by strávila 24/7 a s mimořádným studijním projektem (kterého se týká celý tento příběh) začala dělat už v polovině prázdnin. Hned na začátku jsem úplně nerozuměla tomu, proč si vybrala tak náročný a vlastně i hodně morbidní úkol. Možná proto, že Sal byl její přítel. Možná proto, že si tu jedničku chtěla zasloužit. 

"Lidé, které milujete, nejsou algebra, aby je někdo počítal, odečítal nebo držel od těla přes desetinnou čárku." 

Hrozně jsem v příběhu oceňovala ty "věci navíc" které se tam vyskytovali. Myslím tím, přepisy rozhovorů, mapky, pracovní protokoly a i to, jak graficky (a zajímavě!) je kniha rozdělená na tři části. Přesně tyto věci mi pomáhali se do příběhu více vžít, bát se o postavy, přemýšlet kdo to celé udělal a jak to celé asi dopadne. 
S čím jsem trochu bojovala byla er-forma. Ale s tím bojuji v každé knize, takže to není chyba autorky, ale spíše má. Ale stejně si myslím, že takový příběh by se lépe četl v ich-formě. S čím jsem tedy hodně bojovala, bylo poukázaní na rasismus a jak lidé odsuzují ostatní jen kvůli jiné barvy pleti. Rozčilovalo mě to, měla jsem chuť ty postavy proplesknout a vynadat jim, že se chovají jako  ***. 
Další maličkost, která mě během čtení trochu otravovala bylo neustálé opakování slova "OK". Opravdu to ve větách někdo používá? Během normální konverzace? V té psané to pochopím, sama to často používám, ale v té mluvené? Musím ale přiznat, že mě už u dvacátého OK napadlo, jaká by to byla skvělá alkoholová hra a že člověk by byl během čtení parádně namazaný.

Co mi přišlo jako obrovské klišé bylo to, že zmizela zrovna ta nejhezčí a nejoblíbenější holka školy. Jak se během čtení pomalu dozvídáme, Andie nebyla tak skvělá a úžasná za kterou ji všichni považovali. Milovala drama, ráda vyhledávala a dělala problémy, šikanovala ostatní. Sama však byla neuvěřitelně zamindrákovaná. Možná proto ubližovala ostatním. Aby se sama cítila o něco lépe. Abychom byli úplně upřímní, Andie byla zlá a manipulativní mrcha, která se vyžívala v bolesti jiných. 

Musím přiznat, že když Pipa dostala první anonymní vzkaz s tím, ať se na pátrání vykašle, že to nedopadne dobře, dostala jsem strach. Být na jejím místě, vezmu nohy na ramena a píšu třeba o problematice plísně. Filipa jich během celého příběhu dostane několik a i když se "neznámý" dostane do jejího domu, stále to neřeší s rodiči nebo s policií a jedná na vlastní pěst.
Tomu jsem trochu nerozuměla. Neměla to radši začít řešit s někým dospělým? 
Pipa byla zkrátka blázen ,který byl ochotný kvůli dobré známce udělat pro vyřešení případu cokoliv. 
Dokonce spáchat i trestní čin, aby vyřešila jiný trestní čin. 

S každou další kapitolou jsem si psala do knihy poznámky s tím, kdo to udělal. S každou další kapitolou jsem byla zmatenější a zmatenější. Kdo to udělal? A proč? Co když Andie žije? Často jsem během čtení vzpomínala na 13 Reasons why - konkrétněji na tu sérii, která se týkala toho, kdo zabil Bryce Walkera. Také jsem s každým dalším dílem byla zmatenější a zmatenější. Přesně tento pocit jsem měla u této knihy. 

"Když se budeš vyptávat na nebezpečný věci, dostaneš nebezpečný odpovědi." 

Musím přiznat, že jsem si zamilovala postavu jménem Ravi Singh - bratra mrtvého Sala. Řešil případ s Pipou, říkal jí "velitelko" (což mi přišlo rozkošné), byl sympatický, milý. Bylo mi ho místy hrozně líto, když ho lidé odsuzovali za to, co "udělal" jeho bratr. 

Když "Neznámý" sebral Pipě psa, rozbrečela jsem se. Představa, že někdo vezme mně můj milovaný čtyřnohý poklad? Nedokážu si to pomalu ani představit. 


"Nikoho nepřekvapí, že sis nemohla pomoct, jsem prostě jako raviola, k nakousnutí s tajemstvím uvnitř. Víš, jako RAViola." 

Zhruba posledních třicet stran jsem si nepsala ani poznámky, které by se mi hodily k recenzi. Byla jsem tak napnutá a moc chtěla vědět, kdo to udělal, že jsem se nesoustředila na nic jiného. Sečteno podtrženo? Tento příběh si prostě musíte přečíst.