Poslední článek jsem napsala 5 října. To jsou do dnešního článku zhruba nějaké tři měsíce. Tři měsíce ničeho. Tři měsíce prázdna a pustiny. Tu část mozku, která mi vždy pomáhá psát si představuji jako takovou prérii. Nikde nic. Rozepsala jsem několik článků a ty jsem po několika málo popsaných řádcích smazala a zahodila. Nestály za nic. Nebyly dobré.
Nějak mi nešlo psát. Nedokázala jsem napsat nic kloudného a rozumného. Dělo se toho tolik, že jsem na psaní neměla ve skutečnosti čas a ani pomyšlení. A na čtení? Už vůbec ne. Za ty tři měsíce se mi na nočním stolku nakupilo tolik knih, že nevím se kterou začít dříve.
Mohu shrnout to, co se mi za ty tři měsíce stalo? Rozešla jsem se se svým přítelem a osobním kytaristou (který byl mou "psací múzou"), odstěhovala se od něj a nastěhovala se ke dvěma spolubydlícím. Nezní to tak špatně, že? Mít dva spolubydlící, kteří vám uvaří, uklidí za vás, protože ví, že přijdete utahaná z práce atd.. Ale věřte mi. Nebylo to tak idylické. Jeden byl alkoholik a druhý závislý na drogách.
Jednoho krásného dne jsem obdržela telefonát od matky s tím, že se musím vrátit do školy. A tudíž i na internát. A tak jsem se vrátila. A najednou mám opět spoustu času číst a tvořit a psát.
Kdybych měla napsat knihu o mém životě, byla by to jedna velká komedie plná omylů. Říkáte si, že to co jsem prozatím napsala není tak zlé. Kvůli bývalému příteli nemám maturitu, nejsem na vysoké. Měla jsem vše dokonale naplánované a vymyšlené. A pak se to pokazilo.
Co jsem se vrátila na internát, začala jsem opět hledat svou múzu. A myslím, že jsem ji našla. Rock a metal jsem na nějaký čas vyměnila za Electro Swing. Dobrodružné youtubery , kteří ve svých videích vyprávějí o svých cestách, jsem vyměnila za BookTubery. Především za Dorotu Noon a Kubu z Book´s Calling.
Za poslední čtyři dny jsem jsem dokázala začíst tak moc, jsem jsem knihu zhltla téměř jedním dech. Šlo o Skleněný trůn. Mohu vám na ni slíbit recenzi. Chtěla bych se o ní trochu rozpovídat. Nyní jsem plně zaměstnaná knihou o hře World of Warcraft .
Na co jsem díky tomuto článku přišla? Snad jenom na to, že ve světě knih je mi lépe. Knižní hrdina/ka mi ublíží jen na duši, ale srdce mi nezlomí.
Nějak mi nešlo psát. Nedokázala jsem napsat nic kloudného a rozumného. Dělo se toho tolik, že jsem na psaní neměla ve skutečnosti čas a ani pomyšlení. A na čtení? Už vůbec ne. Za ty tři měsíce se mi na nočním stolku nakupilo tolik knih, že nevím se kterou začít dříve.
Mohu shrnout to, co se mi za ty tři měsíce stalo? Rozešla jsem se se svým přítelem a osobním kytaristou (který byl mou "psací múzou"), odstěhovala se od něj a nastěhovala se ke dvěma spolubydlícím. Nezní to tak špatně, že? Mít dva spolubydlící, kteří vám uvaří, uklidí za vás, protože ví, že přijdete utahaná z práce atd.. Ale věřte mi. Nebylo to tak idylické. Jeden byl alkoholik a druhý závislý na drogách.
Jednoho krásného dne jsem obdržela telefonát od matky s tím, že se musím vrátit do školy. A tudíž i na internát. A tak jsem se vrátila. A najednou mám opět spoustu času číst a tvořit a psát.
Kdybych měla napsat knihu o mém životě, byla by to jedna velká komedie plná omylů. Říkáte si, že to co jsem prozatím napsala není tak zlé. Kvůli bývalému příteli nemám maturitu, nejsem na vysoké. Měla jsem vše dokonale naplánované a vymyšlené. A pak se to pokazilo.
Co jsem se vrátila na internát, začala jsem opět hledat svou múzu. A myslím, že jsem ji našla. Rock a metal jsem na nějaký čas vyměnila za Electro Swing. Dobrodružné youtubery , kteří ve svých videích vyprávějí o svých cestách, jsem vyměnila za BookTubery. Především za Dorotu Noon a Kubu z Book´s Calling.
Za poslední čtyři dny jsem jsem dokázala začíst tak moc, jsem jsem knihu zhltla téměř jedním dech. Šlo o Skleněný trůn. Mohu vám na ni slíbit recenzi. Chtěla bych se o ní trochu rozpovídat. Nyní jsem plně zaměstnaná knihou o hře World of Warcraft .
Na co jsem díky tomuto článku přišla? Snad jenom na to, že ve světě knih je mi lépe. Knižní hrdina/ka mi ublíží jen na duši, ale srdce mi nezlomí.
Komentáře
Okomentovat