#ProcSkauting
Tento článek mne napadlo sepsat především díky Petře z kanálu Restless Child (jedná se o tu krásnou slečnu na první fotografii. Všichni poctivě sledujte její videa!). Včerejšek, tedy čtyřiadvacátý duben, byl tzv. SKAUTSKÝ DEN, kdy každý skaut, skautka, vlče a světluška mohli vyjádřit, co pro ně skaut a jejich skautský oddíl znamená. Já mám, bohužel, den zpoždění , ale v tomto článku je několik málo důvodů, co skauting znamenal a znamená pro mne.
Poslední měsíce se mě lidé často ptali, proč že jsem to byla skaut (a nebo jsem byla junák?jaký je v tom rozdíl Lucko?!), co jsem na tom měla a proč se mi tolik líbilo trávit celé léto v přírodě. Bez pořádné sprchy, bez signálu na telefon, bez notebooku a bez civilizace. A tak jsem si řekla, že když byl ten Skautský den, napíši článek o tom proč pro mě skauting tolik znamenal a stále tolik znamená.
Myslím, že skauting jako takový je báječná možnost, jak se dítě může vyvíjet. Ať už mluvím o komunikaci s ostatními dětmi nebo o přežití v přírodě. Kroužek skautu jsem navštěvovala od první třídy a ještě dnes, zhruba po čtrnácti letech, si ten den pamatuji jakoby to bylo včera. Byla jsem malé pískle a líbila se mi představa, že celé páteční odpoledne trávím s dalšíma cvrčkama jako jsem já a učím se jak přežít v přírodě.
Líbí se mi, že skauting lidi spojuje. Ať ty, co jsou spolu v oddílu nebo ty, kteří patří do oddílu v jiném městě. My, jakožto skauti nejsme žádní sluníčkáři ani květinové děti a i my máme občas splín, zamračenou a mrzutou náladu a jsme protivní. Ale každému a za každé situace chceme vždy pomoct. Nebo alespoň já to tak mám. Vždy bych pro každého udělala maximum.
Mám takový dojem, že pobyt v přírodě mě naučil nelpět na materiálních věcech. Naučila jsem se žít a přežít s tím co mám. Dokáži rozdělat oheň, udržovat ho, vařit na něm. Rozpoznám stromy, uváži uzly, dorozumím se pomocí morzeovky.
Bavilo mne každé ráno vstát v šest hodin ráno a začít připravovat pro děti snídani a celodenní program. Hrát hry a vidět, jak se všichni usmívají. Protože i ty sedmileté děti tam jsou šťastní. Skauting především (jak už jsem již zmiňovala) spojuje lidi. Našla jsem zde přátele, první lásku. Prvně jsem byla bez rodičů déle než na dva dny. Snad jako každé dítě jsem měla strach ze tmy.
Když jsem měla svou první noční hlídku, myslela jsem, že se zblázním. Díky této hlídce jsem přišla na to, že mít strach ze tmy je hloupost. Že je to zbytečné. Že tam na mě nečíhá nějaký bubák. Ani mozkomor.
Znám spoustu lidí, kteří se skautům smějí. Smějí se uniformám. Smějí se tomu, co všechno skaut dokáže. Myslím si, že je to ta největší hloupost na světě. Dříve jsem se za to styděla. Za to, že jsem skaut. A před pár měsíci jsem si uvědomila to, že jsem na to měla být hrdá už dříve. Pro mě dny ve skautu byly ty nejlepší dny v mém životě.
Proč tedy skauting? Protože je to radost. Protože je to dobrý pocit, když můžete pomoct někomu dalšímu. Protože pak máte chuť procestovat celý svět s krosnou na zádech a v pohorkách.
Buď připraven!
Poslední měsíce se mě lidé často ptali, proč že jsem to byla skaut (a nebo jsem byla junák?jaký je v tom rozdíl Lucko?!), co jsem na tom měla a proč se mi tolik líbilo trávit celé léto v přírodě. Bez pořádné sprchy, bez signálu na telefon, bez notebooku a bez civilizace. A tak jsem si řekla, že když byl ten Skautský den, napíši článek o tom proč pro mě skauting tolik znamenal a stále tolik znamená.
Myslím, že skauting jako takový je báječná možnost, jak se dítě může vyvíjet. Ať už mluvím o komunikaci s ostatními dětmi nebo o přežití v přírodě. Kroužek skautu jsem navštěvovala od první třídy a ještě dnes, zhruba po čtrnácti letech, si ten den pamatuji jakoby to bylo včera. Byla jsem malé pískle a líbila se mi představa, že celé páteční odpoledne trávím s dalšíma cvrčkama jako jsem já a učím se jak přežít v přírodě.
Líbí se mi, že skauting lidi spojuje. Ať ty, co jsou spolu v oddílu nebo ty, kteří patří do oddílu v jiném městě. My, jakožto skauti nejsme žádní sluníčkáři ani květinové děti a i my máme občas splín, zamračenou a mrzutou náladu a jsme protivní. Ale každému a za každé situace chceme vždy pomoct. Nebo alespoň já to tak mám. Vždy bych pro každého udělala maximum.
Mám takový dojem, že pobyt v přírodě mě naučil nelpět na materiálních věcech. Naučila jsem se žít a přežít s tím co mám. Dokáži rozdělat oheň, udržovat ho, vařit na něm. Rozpoznám stromy, uváži uzly, dorozumím se pomocí morzeovky.
Bavilo mne každé ráno vstát v šest hodin ráno a začít připravovat pro děti snídani a celodenní program. Hrát hry a vidět, jak se všichni usmívají. Protože i ty sedmileté děti tam jsou šťastní. Skauting především (jak už jsem již zmiňovala) spojuje lidi. Našla jsem zde přátele, první lásku. Prvně jsem byla bez rodičů déle než na dva dny. Snad jako každé dítě jsem měla strach ze tmy.
Když jsem měla svou první noční hlídku, myslela jsem, že se zblázním. Díky této hlídce jsem přišla na to, že mít strach ze tmy je hloupost. Že je to zbytečné. Že tam na mě nečíhá nějaký bubák. Ani mozkomor.
Znám spoustu lidí, kteří se skautům smějí. Smějí se uniformám. Smějí se tomu, co všechno skaut dokáže. Myslím si, že je to ta největší hloupost na světě. Dříve jsem se za to styděla. Za to, že jsem skaut. A před pár měsíci jsem si uvědomila to, že jsem na to měla být hrdá už dříve. Pro mě dny ve skautu byly ty nejlepší dny v mém životě.
Proč tedy skauting? Protože je to radost. Protože je to dobrý pocit, když můžete pomoct někomu dalšímu. Protože pak máte chuť procestovat celý svět s krosnou na zádech a v pohorkách.
Buď připraven!
Komentáře
Okomentovat