Ve stínu černých ptáků

Název: Ve stínu černých ptáků
Rok vydání : 2013 (2014- nejnovější)
Nakladatelství : Jota
Počet stran: 352

V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?

Pamatuji si období, kdy kolem této knihy koloval obrovský boom. Každý knihomol ji měl, každý ji četl, každý s ní přidával fotku na veškeré sociální sítě. Díky tomu jsem se této knize vyhýbala. A teď? Čtyři roky od vydání procházím Levné knihy a Ve stínu černých ptáků mají za krásný 79 ,- . Možná bych si jí ani nevšimla.. Kdyby neměla tak nádhernou obálku....

Poslední dobou jsem četla pouze knihy určené k maturitě a přijímacím zkouškám. Když už bylo po všem, nebyla chuť na ostatní, "normální" knížky a příběhy. Po dvouměsíční čtecí pauze jsem sáhla právě po této. A vrátila mi mou radost ze čtení. 

Hlavní hrdinkou je Mary, dívka zcela obyčejná. Typická náctiletá knižní hrdinka. Okolo ní řádí chřipka a její milý se vydává za velkou louži bojovat za vlast. Stále se to nejeví jako nějaký speciální a výjimečný příběh, že? Vše je naprosto normální. Do okamžiku, kdy Mary Shelley zasáhne blesk a ona umře.  Vrátí se zpět a pozoruje a přitahuje duchy. 

Řekla bych, že Ve stínu černých ptáků je lovestory šmrncnutá duchařinou a něčím, co by ve vás mělo vyvolávat pocit strachu. Jinak bych to asi nazvat nedokázala. Hlavní hrdinku souží první světová válka, španělská chřipka a její poblázněná teta, která vidí smrt na každém rohu. A podle toho se také tak chová. Ačkoliv nemám duchařské příběhy ráda (protože z nich mám strach), tuto knihu jsem přečetla za necelé čtyři dny. Nedokázala jsem ji odložit. Četla jsem absolutně všude a chtěla vědět, jak to dopadne. V závěru je pár nedořešených věcí, které vás budou rozčilovat. Stejně tak jako ten milostný příběh. Možná jsem naivní, ale pořád jsem doufala, že to dopadne jinak. Že to bude šťastný konec (ale co v takovém období, v jakém je kniha položena, očekávat). 

Příběh je mrazivý, děsivý, smutný, komický, úsměvný, srdcervoucí. Pro každého je tam něco. Navíc! Příběh je proložený krásnými ( i když, alespoň podle mého, velmi děsivými) fotkami, díky kterým  nahlédnete  do děje a ještě více se vžijete do příběhu postav. 

Ačkoli uběhlo několik dnů od dočtení této knihy, pořád si nedokáži srovnat to, jestli se mi kniha líbila. Je v ní spousta věcí, spousta slov a spousta momentů, které mě chytly za srdce. A spousta věcí, při kterých jsem měla chuť hodit knihu do krbu a zapálit ji. 

Jak už jsem zmiňovala, kniha má krásnou obálku a snad ještě krásnější anotaci. Ale příběh? Příběhu do té "obálkové krásnosti" ještě spousta věcí chybí.