DEVĚT TVÁŘÍ TEBE

NÁZEV:  Devět tváří tebe

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Nine-Chambered Heart

AUTOR: Janice Pariat

VYDÁNÍ: 2017 (2019), Metafora 

POČET STRAN: 176, měkká/brožovaná 

ANOTACE: 

„Jsi krásná… jako rozptýlené paprsky světla procházející sklem.“

Román složený z devíti příběhů je něžným popisem mladé ženy, vyprávěným z pohledu těch, s nimiž prožívá různé epizody svého života od dětství až po dospělost. Devět tváří tebe je hluboce působivý, barvitý příběh bezejmenné hrdinky, viděné očima těch, které milovala nebo ji milovali. Skrze jejich pohled poznáváme její povahové rysy, emocionální pochody i intimní stránky.

Devět kapitol – devět příběhů – vytváří mozaiku mladé ženy se všemi jejími klady a zápory. A postupně nám dává nahlédnout, jak každá epizoda, událost, setkání a vztah formují naše životy a jak nám mnohé možnosti, které nás potkají, často proklouznou mezi prsty a zůstanou nevyužité.

Když jsem si tuto knihu vybírala jako recenzní výtisk od nakladatelství Metafora, okamžitě jsem se zakoukala do její jemné obálky, zajímavé anotace a ještě zajímavějšího nápadu. Devět mužů, kteří popisují jednu ženu, která je kdysi milovala? Perfektní! 

Hned při čtení první "kapitoly" jsem se musela usmívat, protože jsem v hlavní hrdince (technická otázka: jedná se o skutečnou ženu a skutečné muže, nebo je příběh zcela smyšlený?) viděla kousek sebe. Její první láskou byl učitel na základní škole. Mám pocit, že každá z nás se do svého učitele alespoň jednou zamilovala. 

A hned v té první kapitole jsem si všimla první nezdaru - a tím je chyba korektury. Pomalu na každé stránce se vyskytuje nějaká chybka. Nebo to byl autorčin záměr? Učitelův popis se mi líbil z celé knihy asi nejvíce, ačkoliv mi občas připomínal Humberta z Lolity. 

"Co to je?" zeptal jsem se podrážděně. 

"Bílí ptáci létající nad bílými oblaky."

Dal jsem ti pětku. Pak jsem to změnil na trojku. Měl jsem pocit, že jsi neselhala ty, ale spíš já. 

Po pár stránkách a po popisu chování hlavní hrdinky jsem začala trochu zpytovat svědomí a začala litovat každého z učitelů, na které jsem kdy byla zlá a drzá (především na svou první učitelskou lásku!).

Další láskou byl člověk, který si liboval v kouření trávy a tom, že občas uhodil ženu a já se zakabonila nad tím, že takoví muži skutečně existují. Popisoval, jak začal experimentovat s drogami na vysoké škole - tudíž studentská telecí a feťácká léta. Byl na drogách závislý, nebo se tím jen uklidňoval a zabíjel čas? Byl to přesně další typ kluka, do kterého se každá holka zakouká alespoň jednou za život. Jednalo se o klasického vysokoškolského blbce, který hraje na kytaru a má rád marihuanu a větší společnost dívek. Po čase se k němu vrátila a já začala přemýšlet nad tím, proč se ženy vracejí k tomu špatnému v jejich životě, když ví, že to nedopadne dobře.

Následující muž byl o dobrou polovinu starší než ona, ženatý a lačný po jiných. V této "kapitole" jsem se zamyslela a pozastavila nad tím, že je to ve skutečnosti přehlídka těch nejhorších z nejhorších. Tento starší jedinec mi přišel jako nevyrovnaný typ s nízkým sebevědomím, "mastící si ego" tím, že hledá pozornost u mladších, které se vydržuje drahými dárky a byty. 

Aby toho nebylo málo, další část patří ženě. Další "klasika", která patří k vysoké. Tato část mne moc nebavila (a ne snad kvůli tomu, že by se jednalo o ženu!!!). Styl psaní mi přišel najednou jiný. 

Na stránkách se objevil i zajíček, typický nerd a šprt, který nejraději trávil čas učením fyziky a čtením tlustých a zaprášených knih. Tento "hošík" mi připadal jako mamánek a strašpytel. 

"Nechápeš to. Myslíme si, že nám knihy poskytují vhled do lidského chování, ale je tou opravdu tak? Vždyť každá situace, každý člověk, každý prožitek je nepochybně individuální."

Její lásky se svým způsobem opakují i v dalších částech knihy. 

Líbil se mi styl psaní. Bylo poznat, že autorka je básnířka, psala poeticky, snově, bylo třeba se na text soustředit. Celou dobu jsem se snažila poznat to, z jaké země pochází hlavní hrdinka (takže pokud jste na to někdo přišel, dejte mi vědět prosím!!!). Řekla bych, že tuto knihu si užije především ten, kdo se na knihami rád zamýšlí a možná i tak trochu filosofuje. 

Bylo zajímavé, že i když se jednalo o jednu, bezejmennou ženu, při každé části mi přišlo, že se dozvídám o jiné, která se v knize ještě neobjevila. 

Jedná se o knihu se spoustou zajímavých myšlenek a dokonalou zábavou na jeden večer v křesle a pod teplou dekou.