Kroniky prachu

NÁZEV : Kroniky prachu

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Animant Crumbs Starbchronik

AUTOR :Lin Rina

VYDÁNÍ: 2017 (2019), Fragment

POČET STRAN : 544, pevná/ vázaná 

ANOTACE:

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě – ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna.

V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník – nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.

Tuto knihu jsem si na svůj wishlist napsala v okamžiku, kdy o ní Míša z Radši knihu mluvila. Protože kdo by nechtěl číst knihu z prostředí starého romantického Londýna a z obrovské knihovny, ze které přechází zrak? Zamilovala jsem se snad během první věty. 

"Bylo prostě nespravedlivé odpírat ženě vzdělání, kterého se mužům dostávalo." 

Animant Crumbová je přesně tou hrdinkou, které zbožňuji. Je silná, paličatá, mně osobně velmi příjemná (obrovské plus za její neobvyklé jméno!). Jak je psáno v knize, je dcerou svého otce, poslušnou anglikánkou, tvrdě pracující asistentkou vedoucího knihovny a děvče s logickým myšlením a nepřístupným srdcem. 

Své rodiče moc neposlouchá, její matka se jí z nepochopitelného důvodu stále snaží provdat, zatímco ona má své knihy a příběhy, je odhodlaná vydržet v knihovně celý měsíc, i když je toho na ní v některých okamžicích opravdu moc. Není žádná naivní a pitomá husička, která má nějakou super schopnost, nic jí nevystraší. Bojí se. Je nervózní. Je lidská. A to na ní miluji!

"To zvládnete, Animant. Jste chytrá a já jsem paličák."

Nyní přichází na řadu pan Thomas Reed. Můj osobní názor je ten, že on, ten mrzutý, zachmuřený a věčně naštvaný pan Reed je novým pane Darcym. Jsem z něj absolutně na větvi. MIluji jeho mrzutá rána. jeho tajné "mise", na které každou středu mizí, jeho nepořádek v kanceláři mi připomíná můj pracovní stůl. V momentech, kdy si z Animant dělal legraci, strašil jí, nebo projevil sebemenší náznak přízně a citů, jsem se usmívala. Kdybych si vedla žebříček nejoblíbenějších knižních postav, strčil by do kapsy každého, který tam již své místo měl. 

S Thomasem se pojí slečna Brandon-Weldersonová, kterou nazývá vlezdoprdelka s nekalými úmysly (jeho slovy je to vyčerpávající, hlučná a impertinetní osoba). Je to hloupá ženská, která si hraje na důležitou mecenášku, namyšlená patolízalka a i když je na konci příběhu vysvětleno, proč ji pan Reed nemá rád, není a nikde nebylo vysvětleno (nebo se pletu?) proč za ním tato protivná hydra stále běhala. Co po něm kruci chtěla?!

Vždy jsem se těšila na moment, kdy se otočí na patě, její pochybný klobouček s dlouhým peřím se zavlní a ona zmizí ze scény. Už dlouho jsem nenáviděla žádnou postavu tak moc, jako právě slečnu Brandon-Vlezdoprdelkovou.

"Na světě existují určitě ještě stovky idiotů, kteří se do vás zamilují."

Moc se mi líbilo to, kdy jsem se díky stylu psaní a všem popisům těšila i na takové momenty, jako byl pouhý dotek ruky, pozvání na společnou večeři, gentlemanskou záchranu, nebo jen společný tanec.

S každou další stránkou jsem čekala  na první polibek, na náznak vstřícnosti a lásky. 

"Věř mi. Tenhle pohled by obměkčil každé srdce." 

Podtrženo sečteno - nenašla jsem na této knize nic, co by se mi nelíbilo, nebo co by mě donutilo snížit hodnocení na svém profilu na Goodreads. 

Pokud jste tuto knihu ještě nečetli, nebo na vás čeká položená v knihovně a potřebujete nějakou neokoukanou romantiku, pak je tato kniha tou nejlepší volbou. Pro mne je to jedna z nejlepších knih, které jsem v tomto roce četla. Ne-li nejlepší!